Stíhaná je i firma: co to pro ni znamená

¶ Dvě věci, ne jedna

Je-li obviněna firma i člověk, nejsou to dvě strany téhož. Řízení se sice vede zpravidla společně, souvisejí-li spolu trestné činy a nebrání-li tomu důležité důvody § 31 odst. 1, ale trestní odpovědnost právnické a fyzické osoby se posuzuje samostatně § 31 odst. 2.

Z toho plyne všechno ostatní. Firma se může hájit jinak než jednatel, může uspět, když on neuspěje, a — což je nejnepříjemnější — jejich obhajoby si mohou přímo odporovat.

¶ Kdy se čin přičte firmě

Právnické osobě lze přičítat čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li § 8 odst. 1:

• statutární orgán nebo jeho člen,
• osoba ve vedoucím postavení vykonávající řídící nebo kontrolní činnost,
• osoba vykonávající rozhodující vliv na řízení právnické osoby,
• zaměstnanec při plnění pracovních úkolů.

U zaměstnance je to podmíněné: přičítá se jednání na základě rozhodnutí, schválení nebo pokynu vedoucích osob, anebo proto, že vedoucí osoby neprovedly povinnou kontrolu nebo neučinily nezbytná opatření k zamezení následkům § 8 odst. 2.

Druhá varianta je ta, která firmy zaskakuje. Odpovědnost nevzniká jen tím, že někdo něco nařídil. Vzniká i tím, že nikdo nic nekontroloval.

¶ Vyvinění: jediná věta, na které to stojí

Zákon dává firmě nástroj, který fyzická osoba nemá:

Právnická osoba se trestní odpovědnosti zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila. § 8 odst. 5

Ta věta se čte snadno a dokazuje těžko. Tři věci, které o ní stojí za to vědět:

1. Rozhoduje čas. Úsilí muselo být vynaloženo dřív, než k činu došlo. Směrnice se datem po zahájení stíhání nezachrání; spíš naopak.
2. Nejde o dokumenty, ale o provoz. Posuzuje se, zda se podle pravidel žilo — tedy školení a jejich docházka, schvalovací limity a jejich dodržování, kontroly a jejich záznamy, a hlavně: co firma udělala, když už jednou něco zjistila.
3. Měřítko je poměřované. „Veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat“ se u firmy o pěti lidech hodnotí jinak než u firmy o pěti stech. Menší firma se nemusí bát, že po ní bude někdo chtít oddělení compliance; bude po ní ale chtít, aby dělala to, co jde.

¶ Kdo za firmu jedná — a kdo ne

Za právnickou osobu činí v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle občanského soudního řádu § 34 odst. 1. To by běžně znamenalo jednatele.

Jenže: úkony v řízení nemůže činit osoba, která je v téže věci obviněným, poškozeným nebo svědkem § 34 odst. 4. A u hospodářských věcí bývá obviněn právě jednatel.

Firma se tak ocitne bez toho, kdo za ni mluví. Zjistí-li se to v průběhu, orgán vyzve firmu, aby určila jinou způsobilou osobu; neurčí-li ji, ustanoví soud opatrovníka § 34 odst. 5.

Opatrovník je horší varianta než vlastní volba. Firmu nezná, do věci se musí dostat a jeho zájem na výsledku je jiný než váš. Proto patří otázka „kdo za nás smí jednat“ mezi první, ne mezi ty, které se vyřeší, až přijde výzva.

¶ Co firmě hrozí

Výčet trestů začíná tam, kde by leckdo čekal konec § 15 odst. 1:

• zrušení právnické osoby,
• propadnutí majetku,
• peněžitý trest,
• propadnutí věci,
• zákaz činnosti,
• zákaz plnění veřejných zakázek,
• zákaz přijímání dotací a subvencí,
• uveřejnění rozsudku.

Pro firmu, která žije z veřejných zakázek nebo z dotací, jsou dva prostřední body existenční dřív než peněžitý trest. Stojí za to to vědět na začátku, protože to mění, co je v řízení skutečně v sázce.

¶ Co udělat teď

1. Zjistěte, kdo přesně je obviněn — firma, člověk, nebo oba.
2. Určete, kdo za firmu smí jednat, a ověřte, že není v téže věci obviněným, poškozeným ani svědkem.
3. Vyřešte střet zájmů mezi obhajobou firmy a obhajobou jednatele dřív, než se obě rozjedou.
4. Sesbírejte doklady o kontrolních mechanismech tak, jak existují dnes. Nedoplňujte je zpětně.
5. Projděte, jestli firma žije z veřejných zakázek nebo dotací. Určuje to, co je v sázce.