Daňové trestné činy: kdy ještě jde doplatit

¶ Nejdřív: který z těch dvou to je

V běžné řeči se tomu říká „daňový trestný čin“, jako by to byla jedna věc. Nejsou to jedna věc a rozdíl rozhoduje o tom, jestli se z toho dá ještě vycouvat.

Zkrácení daně je jednání směřující k tomu, aby daň byla vyměřena nižší, než má být, nebo vůbec. Typicky přes doklady, které neodpovídají skutečnosti.

Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobných povinných plateb je jiná situace: platba je vykázaná správně, jen se neodvedla. Firmě došly peníze, zaměstnancům se strhlo, státu se neposlalo.

Z pohledu klienta jde často o dvě verze téhož problému — nedostatek peněz. Z pohledu zákona jde o dva samostatné trestné činy a u každého platí jiná pravidla pro to, co doplacení zmůže.

¶ Neodvedení: doplatit jde skoro až do rozsudku

Tady je zákon mimořádně vstřícný a málokdo o tom ví:

Trestní odpovědnost za trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. § 242

Dvě věci na tom stojí za zdůraznění:

1. Časová mez je pozdní. Ne „než se to provalí“, ne „než přijde obvinění“ — až do okamžiku, kdy soud prvního stupně začne vyhlašovat rozsudek.
2. Dobrovolnost se nevyžaduje. Zvláštní ustanovení ji na rozdíl od obecné účinné lítosti nežádá. Odpovědnost tedy zaniká i tehdy, platíte-li až pod tlakem probíhajícího stíhání.

Prakticky to znamená, že u téhle skupiny činů je sehnat peníze reálná obhajoba, ne jen polehčující okolnost. A že se vyplatí spočítat, kolik by doplacení stálo dnes, i když věc vypadá beznadějně.

¶ Zkrácení: obecná účinná lítost a přísnější měřítko

U zkrácení daně se použije obecné ustanovení o účinné lítosti. Trestní odpovědnost zaniká, jestliže pachatel dobrovolně buď zamezil škodlivému následku nebo jej napravil, anebo učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku mohlo být ještě zabráněno § 33.

Rozdíl proti předchozímu případu je dvojí a oba směřují proti pachateli:

• Dobrovolnost se vyžaduje. Doplacení až poté, co kontrola všechno odhalila, se posuzuje jinak než krok učiněný z vlastního rozhodnutí.
• Okamžik není pevně určen. Zákon tu žádnou lhůtu typu „do vyhlášení rozsudku“ nestanoví a rozhodovací praxe není jednotná.

Proto u zkrácení daně nelze slíbit, že doplacení věc uzavře. Lze říct, že je to zpravidla ten nejlepší z dostupných kroků — a že načasování má váhu.

¶ Hranice, od kterých se to počítá

Zákon pracuje s pěti stupni § 138:

Starší články uvádějí poloviční částky. Hranice se v roce 2020 zvýšily a texty psané dřív jsou proti dnešnímu stavu vedle — stejně jako texty, které u podvodu dosud odkazují na odstavec 5.

Jedna poctivá výhrada. Tyhle hranice zákon stanoví pro škodu. Jejich použití na „rozsah“ u zkrácení daně stojí na judikatuře, která vznikla v době, kdy byly částky podstatně nižší; výslovné potvrzení po jejich zvýšení jsme nenašli. U konkrétní věci to proto ověřujeme v aktuální judikatuře, ne z tabulky — a totéž doporučujeme každému, kdo si chce sazbu spočítat sám.

¶ Dvě řízení, která si mohou uškodit

Daňová kontrola a trestní řízení běží podle jiných pravidel a to, co je výhodné v jednom, může být nevýhodné v druhém. Protokol podepsaný v daňové kontrole se v trestní rovině použije. Mlčení v trestní rovině neznamená nespolupráci v daňové.

Proto se od začátku vede obojí najednou: daňový poradce počítá a vede kontrolu, advokát hlídá trestní rovinu a obojí se ladí tak, aby si to navzájem neškodilo. Dělat to postupně — nejdřív daně, pak právník — bývá dražší.

¶ Co udělat teď

1. Určete, jestli jde o zkrácení, nebo neodvedení. Bez toho se nedá říct nic dalšího.
2. Spočítejte, kolik by doplacení stálo dnes a odkud by se ty peníze vzaly.
3. Zjistěte, v jaké fázi je daňové řízení a jestli už běží úkony trestního řízení.
4. Sežeňte podklady k tomu, co jste věděl — komunikace s poradcem, interní pokyny, doklady o kontrole.
5. Dejte daňového poradce a advokáta k jednomu stolu dřív, než se podepíše protokol.