Mnoho lidí vede civilní spor podle jednoduchého schématu: podat žalobu, něco navrhnout a pak tiše čekat, co soud udělá. Judikatura posledních dvou let přitom dost důrazně připomněla, že účastník může po soudu chtít mnohem víc. Soud má otevřít svůj právní názor, nesmí účastníka překvapit, má ho řádně poučit a poctivě odůvodnit rozhodnutí. Rozumně má zacházet i s náklady a s důkazy.
Řada nejzajímavějších procesních zbraní přitom míří na to, jak soud rozhoduje, a ne na samotný nárok. Právě tam se často vyhrávají i prohrávají spory, které na první pohled vypadají jasně. Proč se ne každou bitvu vyplatí bojovat a co má procesní hygiena společného s obchodním vyjednáváním, jsem psal už dříve. Tentokrát jdu přímo do nedávné judikatury.
¶ 1. Můžete chtít, aby vás soud nepřekvapil. A platí to i pro náklady.
Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2630/2025 ze dne 3. 3. 2026 připomněl, že překvapivé je rozhodnutí, které nebylo možné předvídat ze zjištěného skutkového stavu, z postupu soudu a z dosavadních tvrzení účastníků. Nejvíc to váží tam, kde soud změní pohled na věc až na konci. V dané věci ovšem námitka neuspěla, protože dovolatel nevysvětlil, v čem překvapivost spočívala. Námitku je proto vždy třeba konkrétně doložit.
Ústavní soud šel v nálezu sp. zn. II. ÚS 297/26 ze dne 18. 3. 2026 ještě dál. Zákaz překvapivých rozhodnutí podle něj dopadá i na výrok o nákladech řízení. Změní-li odvolací soud bez varování právní pohled na tarifní hodnotu a náklady přepočítá, aniž účastníkovi dal prostor reagovat, jde o ústavní problém.
¶ 2. Poučovací povinnost: kdy ji soud má a kde končí
V praxi se tu hodí dvě letošní rozhodnutí Nejvyššího soudu.
V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2748/2025 ze dne 17. 3. 2026 Nejvyšší soud zdůraznil, že poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. stojí na objektivním principu. Jestliže potřeba doplnit tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je nepoučení v prvním stupni vadou řízení bez ohledu na to, proč soud nepoučil. Nezáleží tedy na tom, zda šlo o omyl, nepozornost, nebo přesvědčení, že poučovat nemusel. V ostatních případech může chybějící poučení v odvolacím řízení napravit sám odvolací soud.
Přijde-li odvolací soud s odlišným právním názorem, ze kterého plyne potřeba doplnit skutková tvrzení nebo důkazy, nemůže to spravit za pochodu. Nejvyšší soud takovou situaci výslovně spojil se zrušením rozhodnutí podle § 219a o. s. ř. V odvolacím řízení totiž účastník už naráží na omezení daná koncentrací řízení a na režim novot.
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 86/2026 ze dne 18. 3. 2026 pak připomíná opačnou mez: poučovací povinnost přichází v úvahu jen tehdy, když dosavadní tvrzení a důkazy nepostačují k objasnění skutkového stavu. Soud tedy nemá suplovat procesní taktiku účastníka. Otázku, zda do soudního řízení vůbec jít, nebo zvolit mediaci či rozhodčí řízení, je dobré vyřešit dřív, než na poučovací povinnost vůbec dojde.
¶ 3. Jste žalovaný? Můžete bránit elegantnímu útěku žalobce ze sporu.
Nesouhlas se zpětvzetím žaloby patří k nejméně doceněným procesním možnostem. Mnoho lidí si pořád myslí, že žalobce může prostě vycouvat a tím spor končí. Tak jednoduché to není.
V usnesení sp. zn. 33 Cdo 1588/2025 ze dne 26. 3. 2026 Nejvyšší soud potvrdil, že žalovaný může se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasit. Platí to, pokud žalobce vzal žalobu zpět až poté, co začalo jednání (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Za vážné důvody Nejvyšší soud v této věci označil to, že:
- řízení už je v pokročilém stadiu,
- žalovaný se významně podílel na objasnění věci,
- meritorní rozhodnutí má význam pro budoucí právní postavení stran.
S odkazem na dřívější judikaturu také připomněl, že vážný důvod má žalovaný i tehdy, když dokazování postoupilo tak daleko, že lze očekávat rozhodnutí, a žalobce se zpětvzetím snaží zmařit vydání rozhodnutí, které by pro něj bylo nepříznivé.
¶ 4. O nákladech nerozhoduje jen aritmetika
Náklady řízení se často berou jako technická záležitost. Právě u nich ale judikatura umí překvapit nejvíc.
V usnesení sp. zn. 25 Cdo 1603/2025 ze dne 17. 3. 2026 Nejvyšší soud odmítl dovolání pozůstalých, a přesto úspěšné pojišťovně nepřiznal podle § 150 o. s. ř. náhradu nákladů dovolacího řízení, protože by to bylo vůči žalobcům nepřiměřeně tvrdé. Za rozhodné okolnosti považoval zejména povahu nároku, ztrátu blízkého člena rodiny, pasivní přístup žalované k předchozím výzvám a její ekonomickou sílu.
Pravidlo „kdo vyhrál, dostane všechno“ tedy neplatí bez výjimky. Soud může výjimečně říct: procesně jste uspěli, ale v této konkrétní věci by plná náhrada byla nepřiměřená.
Ústavní soud k tomu v nálezu sp. zn. III. ÚS 3062/25 ze dne 2. 4. 2026 dodal, že nákladové výroky musejí stát na správné právní kvalifikaci jednotlivých druhů nákladů. Výslovně uvedl, že hotové výdaje a odměna ustanoveného advokáta nejsou náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Opačný závěr je kvalifikovanou vadou výkladu a zásahem do práva na soudní ochranu.
Jak se liší smluvní odměna advokáta od toho, co vám soud v nákladovém výroku skutečně přizná, jsem na pěti konkrétních příkladech rozebral v samostatném článku Odměna advokáta v řízení: kdo a v jakém rozsahu vám ji vrátí.
¶ 5. Bagatelní věc neznamená bagatelní odůvodnění.
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 232/25 ze dne 30. 4. 2025 míří na kvalitu odůvodnění. Ústavní soud vytkl odvolacímu soudu, že své závěry řádně neodůvodnil a v podstatě se spokojil s odkazem na vyjádření vedlejší účastnice. Podle Ústavního soudu je to problém nejen odůvodnění, ale i nestrannosti soudního rozhodování.
Šlo přitom o bagatelní spor. Ústavní soud přesto zasáhl, protože věc měla širší přesah a mohla ovlivnit další rozhodování.
¶ 6. Přestaňte opakovat mýtus, že negativní skutečnost se nedokazuje.
Pro dokazování je velmi praktický rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1993/2024 ze dne 10. 12. 2024. Nejvyšší soud v něm výslovně označil tzv. negativní teorii důkazního břemene za překonanou: negativní skutečnosti lze a často je nutné dokazovat, typicky nepřímými důkazy.
Šlo o pracovněprávní spor, závěr má ale širší procesní přesah. Strana, která má k důkazům blíž, se nemůže pohodlně schovat za tvrzení, že něco prokázat nejde. Soud tu vzal v potaz, že zaměstnavatel vede evidence, a má tedy k prokázání určité skutečnosti objektivně lepší přístup.
¶ 7. Procesní aktivita není automaticky „vaše vina“.
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2630/2025 ze dne 3. 3. 2026 stojí za zmínku ještě jednou, tentokrát kvůli zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Nejvyšší soud připomněl, že běžné procesní úkony nelze účastníkovi přičítat k tíži jako podíl na průtazích. Výjimkou jsou úkony, které mu nepřísluší, a šikanózní úkony, jimiž řízení účelově prodlužuje. Jinak se takové úkony mohou projevit nanejvýš při hodnocení složitosti řízení. Návrhy, omluvy ani legitimní opravné prostředky tedy samy o sobě provinění nejsou. S promlčením jako tichým zabijákem nároků to souvisí nepřímo, ale podstatně: čím déle řízení trvá, tím víc roste riziko, že proti vám začnou hrát souběžně běžící hmotněprávní lhůty.
¶ Přehled: sedm procesních zbraní v tabulce
| Zbraň | Kdy ji použít | Klíčové rozhodnutí |
|---|---|---|
| Námitka překvapivého rozhodnutí | Soud založí rozhodnutí na právním názoru, který v řízení předtím nezazněl, a to i u nákladů. | 30 Cdo 2630/2025; II. ÚS 297/26 |
| Námitka porušení poučovací povinnosti | Prohra pro „málo tvrdili/dokazovali“, aniž soud poučil podle § 118a o. s. ř. | 28 Cdo 2748/2025; 28 Cdo 86/2026 |
| Nesouhlas se zpětvzetím žaloby | Žalovaný potřebuje meritorní výsledek; žalobce couvá před nepříznivým rozhodnutím. | 33 Cdo 1588/2025 |
| § 150 o. s. ř. + správná kvalifikace nákladů | Plná náhrada by byla nepřiměřeně tvrdá; záměna nákladů státu a ustanoveného zástupce. | 25 Cdo 1603/2025; III. ÚS 3062/25 |
| Napadení odůvodnění odvolacího soudu | Odvolací soud jen „odkáže“ na podání protistrany, i v bagatelní věci s přesahem. | III. ÚS 232/25 |
| Důkaz negativní skutečnosti | Protistrana je blíž důkazům; „to se nedá prokázat“ neobstojí. | 21 Cdo 1993/2024 |
| Obrana proti přičítání „průtahů“ | Běžné procesní úkony nelze bez dalšího vykládat jako zdržování. | 30 Cdo 2630/2025 |
Stojíte na začátku sporu, nebo už v něm jste a potřebujete druhý pár očí? S takovými procesními detaily pracujeme v naší specializaci na soudní spory denně. Napište nám. Úvodní konzultace je nezávazná a obvykle na ní vyjde najevo, jestli má smysl do řízení jít, nebo ho vést jinak.
¶ Závěr: v civilním sporu nestačí čekat
Judikatura posledních dvou let ukazuje, že účastník civilního sporu může po soudu chtít víc, než uvádějí přehledové poučky. Jednotlivé nástroje shrnuje tabulka výše. Žádný z nich ale nezačne působit sám: námitku musíte vznést a konkrétně doložit, jinak dopadne jako neúspěšná námitka překvapivosti ve věci 30 Cdo 2630/2025.
V praxi to znamená číst každé rozhodnutí soudu i procesně. Překvapil soud? Poučil včas? Odůvodnil rozhodnutí vlastní úvahou? Kvalifikoval správně náklady? Z odpovědí na tyto otázky se často odvíjí odvolání nebo ústavní stížnost.
¶ Použitá judikatura
Texty citovaných rozhodnutí si lze dohledat v databázích NALUS (Ústavní soud) a na webu Nejvyššího soudu.
- Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 297/26 ze dne 18. 3. 2026
- Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2630/2025 ze dne 3. 3. 2026
- Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2748/2025 ze dne 17. 3. 2026
- Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 86/2026 ze dne 18. 3. 2026
- Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1588/2025 ze dne 26. 3. 2026
- Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1603/2025 ze dne 17. 3. 2026
- Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3062/25 ze dne 2. 4. 2026
- Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 232/25 ze dne 30. 4. 2025
- Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1993/2024 ze dne 10. 12. 2024
¶ Související čtení
Procesní zbraně z tohoto textu fungují tím líp, čím lépe rozumíte tomu, kdo o vašem sporu rozhoduje a jak. Soudce může podléhat rozhodovací únavě a efektu ukotvení, klient mívá skryté zájmy a protistranu si člověk snadno automaticky démonizuje. Tomu jsem věnoval samostatný popularizační text Psychologie zúčastněných: jak rozhoduje soudce. Vědecké pozadí samotného vyjednávání (Kahneman, Cialdini, Voss, BATNA) najdete v článku Paragrafy jsou jen základ: psychologie a taktika v právním sporu. Volba procesních zbraní navíc úzce závisí na tom, jakou hru vlastně hrajete: šachy (úplná informace), poker (signalizace, věrohodnost), nebo Monopoly (vyčerpání zdrojů). O tom píšu v textu Šachy, poker, Monopoly – a Člověče, nezlob se.
¶ Časté otázky
Může žalovaný nesouhlasit se zpětvzetím žaloby?
Ano, pokud žalobce bere žalobu zpět až poté, co začalo jednání, a žalovaný má vážné důvody; soud se s nimi musí vypořádat (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.; 33 Cdo 1588/2025). Jde například o pokročilé stadium řízení, významný podíl žalovaného na objasnění věci, význam meritorního rozhodnutí pro budoucí postavení stran nebo snahu žalobce zmařit vydání již očekávaného nepříznivého rozhodnutí.
Může odvolací soud rozhodnout podle jiného právního názoru, aniž mi dá prostor doplnit tvrzení a důkazy?
Neměl by. Pokud z odlišného právního názoru odvolacího soudu plyne potřeba doplnit skutková tvrzení nebo důkazy, spojil to Nejvyšší soud se zrušením rozhodnutí podle § 219a o. s. ř. (28 Cdo 2748/2025).
Jsou odměna a hotové výdaje ustanoveného advokáta náklady státu?
Ne. Podle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 3062/25 nejde o náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.; opačný závěr je kvalifikovanou vadou výkladu a zásahem do práva na soudní ochranu.
Smí odvolací soud místo odůvodnění jen odkázat na vyjádření protistrany?
Zpravidla ne. V nálezu III. ÚS 232/25 Ústavní soud zasáhl, protože odvolací soud své závěry řádně neodůvodnil a spokojil se s odkazem na vyjádření vedlejší účastnice, a to i v bagatelním sporu s širším přesahem.
Může mi soud běžné procesní úkony přičíst jako podíl na průtazích řízení?
Bez dalšího ne. Podle rozsudku Nejvyššího soudu 30 Cdo 2630/2025 lze procesní aktivitu účastníka přičíst k jeho tíži jako podíl na průtazích jen tehdy, jde-li o úkony, které mu nepřísluší, nebo o šikanózní úkony, jimiž řízení účelově prodlužuje. Jinak se může projevit nanejvýš při hodnocení složitosti řízení.
Co je překvapivé rozhodnutí v civilním řízení?
Rozhodnutí, které nebylo možné předvídat ze zjištěného skutkového stavu, z postupu soudu a z dosavadních tvrzení účastníků (30 Cdo 2630/2025). Pokud odvolací soud založí rozhodnutí na právním názoru, který v řízení předtím nezazněl, je namístě namítat překvapivost.