Civilní spor není jen disciplína typu „podej žalobu, něco navrhni a pak tiše čekej, co soud udělá". Judikatura posledních dvou let dost výrazně připomněla, že účastník civilního řízení může po soudu chtít mnohem víc: férové otevření právního názoru, nepřekvapivé rozhodnutí, řádné poučení, poctivé odůvodnění, rozumnou práci s náklady i seriózní zacházení s důkazy.
A ještě pikantněji: některé z nejzajímavějších procesních zbraní se netýkají samotného nároku, ale toho, jak soud rozhoduje. A právě tam se často vyhrávají nebo prohrávají spory, které na první pohled vypadají „jasně". K tomu, proč se ne každou bitvu vyplatí bojovat a proč má procesní hygiena něco společného s obchodním vyjednáváním, jsem psal už dříve. Tenhle článek jde o krok dál: konkrétně do nedávné judikatury.
¶ 1. Můžete chtít, aby vás soud nepřekvapil. A platí to i pro náklady.
Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2630/2025 ze dne 3. 3. 2026 připomněl, že překvapivé rozhodnutí je takové, které nebylo možné předvídat ze zjištěného skutkového stavu, z postupu soudu a z dosavadních tvrzení účastníků. To je důležité hlavně tam, kde soud změní optiku věci až na konci.
A Ústavní soud šel ještě o patro výš v nálezu sp. zn. II. ÚS 297/26 ze dne 18. 3. 2026: zákaz překvapivých rozhodnutí dopadá i na výrok o nákladech řízení. Jestliže odvolací soud bez varování změní právní pohled na tarifní hodnotu a „přepočítá" náklady jinak, aniž by účastník dostal prostor reagovat, je to ústavní problém.
¶ 2. Poučovací povinnost není dekorace. Ale soud není váš procesní kouč.
Velmi praktická jsou dvě letošní rozhodnutí Nejvyššího soudu.
V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2748/2025 ze dne 17. 3. 2026 Nejvyšší soud zdůraznil, že porušení poučovací povinnosti podle § 118a o. s. ř. je postaveno na objektivním principu: není podstatné, proč soud prvního stupně nepoučil. Podstatné je, že nepoučil, a vada tu je.
Navíc platí, že když odvolací soud přijde s odlišným právním názorem a z něj vyplývá potřeba doplnit skutková tvrzení nebo důkazy, nemá to prostě „spravit za pochodu". Nejvyšší soud výslovně spojil takovou situaci se zrušením rozhodnutí podle § 219a o. s. ř., protože v odvolacím řízení už narážíte i na omezení koncentrace a na režim novot.
Současně ale usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 86/2026 ze dne 18. 3. 2026 připomíná druhou stranu mince: poučovací povinnost přichází v úvahu jen tehdy, když dosavadní tvrzení a důkazy nepostačují k objasnění skutkového stavu. Není to tedy licence k tomu, aby soud suploval procesní taktiku účastníka. Strategickou otázku, zda vůbec vstupovat do soudního řízení, nebo zvolit mediaci či rozhodčí řízení, je proto dobré vyřešit dřív, než se o poučovací povinnosti vůbec začne bavit.
¶ 3. Jste žalovaný? Můžete bránit elegantnímu útěku žalobce ze sporu.
Jedna z nejméně doceněných procesních možností je odpor proti zpětvzetí žaloby. Mnoho lidí si pořád myslí, že žalobce může „prostě vycouvat" a tím je konec. Jenže není.
V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1588/2025 ze dne 26. 3. 2026 Nejvyšší soud potvrdil, že žalovaný může mít vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Takové důvody mohou spočívat zejména v tom, že:
- řízení už je v pokročilém stadiu,
- žalovaný se významně podílel na objasnění věci,
- meritorní rozhodnutí má význam pro budoucí právní postavení stran,
- žalobce bere žalobu zpět v podstatě proto, aby utekl před očekávaným nepříznivým výsledkem, aniž by spor byl skutečně urovnán.
¶ 4. Náklady nejsou jen mechanická matematika. Jsou to i emoce, taktika a správná právní kvalifikace.
Náklady řízení bývají často považovány za technikálii. Jenže právě tady umí judikatura překvapit nejvíc.
V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1603/2025 ze dne 17. 3. 2026 soud použil § 150 o. s. ř. a nepřiznal náklady úspěšné straně, protože by to vůči žalobcům bylo nepřiměřeně tvrdé. Za rozhodné okolnosti považoval zejména povahu nároku, ztrátu blízkého člena rodiny, pasivní přístup žalované k předchozím výzvám a také ekonomickou sílu žalované.
To je velmi důležité: náklady nejsou jen „kdo vyhrál, dostane všechno". Výjimečně může soud říci: ano, procesně jste úspěšní, ale v konkrétní věci by plná náhrada byla nepřiměřená.
A vedle toho přišel Ústavní soud s dalším silným vzkazem v nálezu sp. zn. III. ÚS 3062/25 ze dne 2. 4. 2026: nákladové výroky musejí stát na správné právní kvalifikaci jednotlivých druhů nákladů. Ústavní soud výslovně řekl, že hotové výdaje a odměna ustanoveného advokáta nejsou náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Opačný závěr je kvalifikovanou vadou výkladu a zásahem do práva na soudní ochranu.
Ke vztahu mezi smluvní odměnou advokáta a tím, co vám soud v nákladovém výroku skutečně přizná — na pěti konkrétních příkladech — jsem psal v samostatném článku Odměna advokáta v řízení: kdo a v jakém rozsahu vám ji vrátí.
¶ 5. Bagatelní věc neznamená bagatelní odůvodnění.
Velmi silný procesní vzkaz přinesl nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 232/25 ze dne 30. 4. 2025. Ústavní soud vytkl odvolacímu soudu, že řádně neodůvodnil své závěry a v podstatě se spokojil s odkazem na vyjádření vedlejší účastnice. To je podle Ústavního soudu problém nejen z hlediska odůvodnění, ale i z hlediska nestrannosti soudního rozhodování.
A důležitý je i druhý plán: šlo o bagatelní spor, ale Ústavní soud přesto zasáhl, protože věc měla širší přesah a mohla ovlivňovat další rozhodování.
¶ 6. Přestaňte opakovat mýtus, že negativní skutečnost se nedokazuje.
Jedna z nejpraktičtějších věcí pro dokazování přišla v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1993/2024 ze dne 10. 12. 2024. Nejvyšší soud výslovně řekl, že tzv. negativní teorie důkazního břemene je překonaná: negativní skutečnosti lze a často je nutné dokazovat, typicky nepřímými důkazy.
V řešené věci šlo o pracovněprávní spor, ale závěr má širší procesní přesah. Strana, která je „blíž důkazům", nemůže jen pohodlně tvrdit, že něco prokázat nejde. Naopak soud vzal v potaz, že zaměstnavatel disponuje evidencemi a má tedy k prokazování určité skutečnosti objektivně lepší přístup.
¶ 7. Procesní aktivita není automaticky „vaše vina".
Za zmínku stojí i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2630/2025 ze dne 3. 3. 2026, tentokrát ve věci zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Nejvyšší soud tam připomněl, že běžné procesní úkony účastníka nelze bez dalšího přičítat k jeho tíži jako „podíl na průtazích", nejde-li o šikanózní nebo zjevně zneužívající postup. Souvislost s promlčením jako tichým zabijákem nároků je tady nepřímá, ale důležitá: čím déle řízení trvá, tím víc narůstá riziko, že paralelní hmotněprávní lhůty začnou hrát proti vám.
¶ Přehled: sedm procesních zbraní v tabulce
| Zbraň | Kdy ji použít | Klíčové rozhodnutí |
|---|---|---|
| Námitka překvapivého rozhodnutí | Soud založí rozhodnutí na právním názoru, který v řízení neležel na stole — i u nákladů. | 30 Cdo 2630/2025; II. ÚS 297/26 |
| Námitka porušení poučovací povinnosti | Prohra pro „málo tvrdili/dokazovali", aniž soud poučil podle § 118a o. s. ř. | 28 Cdo 2748/2025; 28 Cdo 86/2026 |
| Nesouhlas se zpětvzetím žaloby | Žalovaný potřebuje meritorní výsledek; žalobce couvá před nepříznivým rozhodnutím. | 33 Cdo 1588/2025 |
| § 150 o. s. ř. + správná kvalifikace nákladů | Plná náhrada by byla nepřiměřeně tvrdá; záměna nákladů státu a ustanoveného zástupce. | 25 Cdo 1603/2025; III. ÚS 3062/25 |
| Napadení odůvodnění odvolacího soudu | Odvolací soud jen „odkáže" na podání protistrany — i v bagatelní věci s přesahem. | III. ÚS 232/25 |
| Důkaz negativní skutečnosti | Protistrana je blíž důkazům; „to se nedá prokázat" neobstojí. | 21 Cdo 1993/2024 |
| Obrana proti přičítání „průtahů" | Běžné procesní úkony nesmí být bez dalšího interpretovány jako zdržování. | 30 Cdo 2630/2025 |
Stojíte na začátku sporu, nebo už v něm jste a potřebujete druhý pár očí? V naší specializaci na soudní spory právě tyhle procesní nuance řešíme denně. Napište nám — úvodní konzultace je nezávazná a zpravidla se ukáže, jestli má smysl do řízení jít, nebo ho vést jinak.
¶ Závěr: civilní spor není pasivní sport
Co si z posledních dvou let odnést? Že v civilním sporu můžete chtít a dělat víc, než se tradičně učí v přehledových poučkách:
Největší praktická lekce je vlastně jednoduchá: dobrý civilní spor se dnes nevede jen přes hmotné právo, ale velmi často přes procesní hygienu soudu. Kdo ji hlídá, má náskok.
¶ Použitá judikatura
Texty citovaných rozhodnutí si lze dohledat v databázích NALUS (Ústavní soud) a na webu Nejvyššího soudu.
- Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 297/26 ze dne 18. 3. 2026
- Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2630/2025 ze dne 3. 3. 2026
- Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2748/2025 ze dne 17. 3. 2026
- Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 86/2026 ze dne 18. 3. 2026
- Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1588/2025 ze dne 26. 3. 2026
- Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1603/2025 ze dne 17. 3. 2026
- Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3062/25 ze dne 2. 4. 2026
- Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 232/25 ze dne 30. 4. 2025
- Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1993/2024 ze dne 10. 12. 2024
¶ Související čtení
Procesní zbraně z tohoto textu fungují tím líp, čím lépe rozumíte tomu, kdo a jak o vašem sporu skutečně rozhoduje — soudce ovlivněný decision fatigue a anchoringem, klient se skrytými zájmy, protistrana, kterou si automaticky démonizujete. Tomu jsem věnoval samostatný popularizačně-vědecký text Psychologie zúčastněných: jak rozhoduje soudce. Vědecké pozadí samotného vyjednávání (Kahneman, Cialdini, Voss, BATNA) je v Paragrafy jsou jen základ: psychologie a taktika v právním sporu. A o tom, že volba samotných procesních zbraní úzce závisí na tom, jakou hru vlastně hrajete — šachy (kompletní informace), poker (signalizace, věrohodnost), nebo Monopoly (vyčerpání zdrojů) — píšu v textu Šachy, poker, Monopoly — a Člověče, nezlob se.