Anatomie jednoho podvodu: jak jsem si na marketplace koupil čtyři figurky a lekci za všechny peníze

Nedávno jsem se stal obětí bazarového podvodu. Jako advokát. Poslal jsem peníze předem člověku, kterého jsem nikdy neviděl, za sběratelské LEGO figurky, které jsem nikdy nedostal — tedy, dostal jsem jich část, tu levnější. Tady je, minuta po minutě, co jsem udělal pak. A hlavně: co byste měli udělat vy, než zaplatíte, i potom, co vás někdo podvede.

Píšu to schválně na sebe. Právník, který radí klientům s miliónovými spory, naletěl na inzerát s figurkami z Pána prstenů. Jestli se to stalo mně, může se to stát každému. Právě proto stojí za to rozebrat, kde jsem udělal chybu, co jsem naopak udělal správně a proč ten příběh skončil vrácenými penězi, což se obětem bazarových podvodů skoro nikdy nestává.

¶ Jak to proběhlo

Inzerát: sada deseti sběratelských figurek na podstavci, pěkná fotografie, cena lehce pod trhem. Napsal jsem, usmlouval slevu, prodávající byl vstřícný a komunikativní. Klasika. Poslal jsem předem na účet několik tisíc korun a dostal potvrzení o podání zásilky. Vypadalo to jako stovky jiných bazarových obchodů, které jsem v životě udělal.

Zásilka dorazila o týden později. Uvnitř byly čtyři figurky místo deseti, a to ty levnější, bez podstavce a bez většiny doplňků. Zboží mělo hodnotu možná poloviny toho, co jsem zaplatil, a prodávající ho zjevně posílal s tím, že to buď spolknu, nebo se o pár tisíc nebudu tahat.

A teď to zajímavé. Když jsem jeho další stopy prošel podrobně, ukázalo se, že tutéž sadu na téže fotografii inzeroval souběžně v několika skupinách za tři různé ceny. Zapomnětlivostí se to vysvětlit nedá. Byl to provoz.

¶ Kde jsem udělal chybu — a jak ji neudělat vy

Chyba byla jedna a byla základní: poslal jsem peníze předem neznámému člověku bez jakéhokoli ověření. Všechno ostatní už byl jen důsledek. Co jsem měl udělat (a co od té doby dělám a doporučuji):

Prohlédnout, kde všude a za kolik prodává. Tři inzeráty s různými cenami a různými popisy téže věci jsou varovný signál, na který stačí dvě minuty hledání. Seriózní prodejce má jednu věc za jednu cenu.

Chtít detail, který nejde okopírovat. Fotku zboží s dnešním datem na papírku, konkrétní odpověď na otázku, kterou zná jen skutečný majitel. Podvodník pracuje s kradenými fotografiemi a na první netriviální požadavek často zmizí sám.

Preferovat dobírku nebo osobní předání, u vyšších částek platbu při převzetí. Ano, dobírka je o pár desetikorun dražší. Je to pojistné, a jako každé pojistné vám bude připadat zbytečné přesně do chvíle, kdy nebude.

A jedna méně známá věc: platba na bankovní účet je vaše kotva. Zní to paradoxně, ale když už platíte předem, plaťte převodem na účet, a ne anonymní kryptoplatbou nebo poukázkou. Banka vede účet na konkrétní osobu, kterou si ověřila. Pro vymáhání je to nejcennější stopa, jakou můžete mít.

¶ Co jsem udělal správně: nejdřív dokumentace, pak konfrontace

Teď část, kterou skoro každý dělá špatně, protože jde proti instinktu. Když otevřete balík a zjistíte, že vás někdo podvedl, prvním impulsem je okamžitě mu napsat. Vydržte.

Než jsem prodávajícímu poslal první zprávu, měl jsem vyfocené a uložené všechny jeho inzeráty (i ty v jiných skupinách; po konfrontaci je smazal, přesně jak jsem čekal), jeho profil, celou naši komunikaci, obsah zásilky, podací údaje a potvrzení o platbě. Deset minut práce. Ve chvíli, kdy jsem napsal „tohle jsem nekupoval", už nemohl smazat nic, co bych neměl.

Tohle pravidlo platí pro jakýkoli konflikt, nejen bazarový: dokumentuje se před prvním výstřelem.

Druhé pravidlo: držte konflikt v písemné formě. Prodávající mě opakovaně tlačil do telefonátů. Odmítal jsem, a nebylo to z nezdvořilosti. Hovor nezanechává stopu, písemná komunikace ano. Kdo vás tahá z písemného kanálu do hlasového, obvykle ví proč. Každá jeho písemná věta je potenciální důkaz, tak mu nedarujte možnost mluvit beze stop.

¶ Přestupek, nebo trestný čin? Hranice je 10 000 Kč

Teď trochu práva, protože tady panuje zmatek i mezi právníky. Hranice se totiž před pár lety měnila. Podvod je trestným činem podle § 209 trestního zákoníku tehdy, způsobí-li pachatel škodu nikoli nepatrnou. Ta od 1. října 2020 činí 10 000 Kč (dřív to bylo 5 000 Kč a spousta internetových návodů to dodnes uvádí špatně). Škoda pod touto hranicí je „jen" přestupek proti majetku, za který hrozí pokuta ve správním řízení.

Jedna podstatná výjimka mění výsledek i pod hranicí:

Sériový bazarový podvodník, který vytáhne z deseti lidí po třech tisících, je pachatelem trestného činu, i když každá jednotlivá oběť je „pod hranicí". Proto má smysl uvést v oznámení všechny stopy, které nasvědčují sériovosti. V mém případě to byly právě ty tři souběžné inzeráty za tři ceny.

A civilně? Nárok máte vždy, bez ohledu na výši: dodání jiného, levnějšího zboží, než bylo sjednáno, je vadné plnění a když od smlouvy odstoupíte, musí vám prodávající vrátit, co jste zaplatili. Právně tu tedy jasno je. Zádrhel je v ekonomice vymáhání a k té se dostanu za chvíli.

¶ Nejsilnější dokument je ten, který jste ještě neodeslali

Sepsal jsem trestní oznámení. Kompletní, s přílohami a s časovou osou, hotové k odeslání. A pak jsem ho neodeslal. Místo toho jsem protistraně klidně a s doklady v ruce dal na vybranou: buď v krátké lhůtě vrátí odpovídající část peněz, nebo podání putuje na příslušná místa i s celým spisem.

Proč to funguje? Hotové podání je opce a opce má největší hodnotu, dokud trvá. Odesláním se z páky stane pomalý úřední proces. U částky pod hranicí trestného činu věc pravděpodobně skončí v přestupkovém řízení, vy budete chodit vypovídat a peníze neuvidíte, protože přestupkové řízení míří na pokutu pro stát. Náhradu škody v něm sice uplatnit můžete (§ 70 zákona o odpovědnosti za přestupky), vymáhat ji ale budete stejně sami. Protistrana to možná tuší. Jenže hotový, doložený spis v rukou člověka, který zjevně ví, co dělá, je nejistota, kterou většina podvodníků neunese. Jejich byznys stojí na obětech, které to vzdají; oběť, která si systematicky staví dokumentaci, do něj nezapadá.

V mém případě dorazily peníze zpět do dvaceti čtyř hodin od stanovení lhůty, do koruny přesně částka, kterou jsem vyčíslil. Paragrafy v tom hrály malou roli. Bylo vidět, že jsem připravený jít dál, a testovat, jestli blafuju, se protistraně přestalo vyplácet.

K té radosti ale musím přidat poctivou poznámku: s takovým výsledkem počítat nemůžete. Vyšel díky souhře okolností. Protistrana byla dosažitelná, komunikovala a měla co ztratit. Spousta bazarových podvodníků působí z ciziny přes nastrčené účty a tam je jediná realistická cesta oznámení, banka a smíření s tím, že šlo o školné.

¶ Kdy to pustit

Tím se dostávám k závěru, který ode mě možná nečekáte: někdy je správná odpověď nechat to být. Vymáhání stojí čas, pozornost a nervy, a ty platíte, i když si je neúčtujete. Doporučuji jednoduché rozhodovací pravidlo. Spočítejte si, kolik hodin života vás vymáhání bude stát, poctivě je oceňte a porovnejte s reálnou (ne teoretickou) dobytností. U tří tisíc proti anonymnímu účtu v cizině vyjde počet jasně. U pěti tisíc proti dohledatelnému člověku s bankovním účtem na vlastní jméno vychází matematika jinak, zvlášť když dokumentaci zvládnete za půl hodiny.

Jen jedno nepouštějte nikdy: varování ostatním. I když se vám peníze vrátí nebo věc odložíte, napište do příslušné komunity věcné a doložené varování. Stojí to deset minut a podvodníkovi to bere jediné, na čem jeho model stojí, totiž další neinformované oběti. Mstou bych to nenazýval. Je to údržba prostředí, ve kterém všichni nakupujeme.

¶ Souhrn na jednu obrazovku

Figurky mi mimochodem zůstaly. Stojí na poličce a připomínají mi, že pokora se ve sporech neopotřebuje. I advokát občas zaplatí za lekci. Když už, ať si aspoň nechá vystavit účtenku a podělí se o ni.

Pokud vás zajímá, co se děje, když trestní oznámení skutečně podáte, popsal jsem to v textu Trestní oznámení: co se stane, když ho někdo podá na vás. Rozhodování o tom, jestli se vymáhání vyplatí, rozebírám v Ne každou bitvu má smysl hrát, a proč s vymáháním neotálet, v Promlčení: tichý zabiják nároků.