Jednací síň: co udělá s vámi i se soudcem

¶ Průběh jednání

Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům čl. 38 odst. 2. Jednání je proto veřejné § 116 odst. 1. Veřejnost lze vyloučit jen tehdy, kdyby veřejné projednání ohrozilo utajované informace, obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost § 116 odst. 2. Na jednání tedy může přijít kdokoli, i konkurent nebo novinář.

Jednání zahajuje, řídí a končí předseda senátu. Uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování a vyhlašuje rozhodnutí § 117 odst. 1. Nejdřív vyzve žalobce, aby přednesl žalobu, a žalovaného, aby přednesl své vyjádření. Potom sdělí, která tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která zůstala sporná a které důkazy soud provede § 118 odst. 1·§ 118 odst. 2.

Tahle chvíle je pro smír nejcennější. Poprvé se tu z úst soudu dozvíte, co považuje za nesporné a o čem se bude dokazovat. Ve slovinských obchodních sporech to bylo právě první jednání, co smír urychlilo, protože strany po něm lépe odhadly, jak spor dopadne Grajzl a Zajc 2017. Souvislosti s termíny řízení jsou v kapitole Dohoda na poslední chvíli.

Zjistí-li soud, že účastník neuvedl všechny rozhodné skutečnosti nebo nenavrhl potřebné důkazy, vyzve ho k doplnění a poučí ho o následcích § 118a odst. 1·§ 118a odst. 3. Totéž udělá, má-li za to, že věc lze posoudit právně jinak, než jak ji vidí účastník § 118a odst. 2. Poučení o ostatních procesních právech a povinnostech ale soud nedává účastníkovi, kterého zastupuje advokát § 118a odst. 4.

Předvolání k jednání má přijít zpravidla nejméně 10 dnů předem § 115 odst. 2. Nepřijdete-li a nepožádáte-li včas a z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout bez vás § 101 odst. 3.

¶ Pokus o smír a názor soudce

Soud usiluje o smír mezi účastníky. Předseda senátu s nimi při tom zejména probere věc, upozorní je na právní úpravu, na stanoviska Nejvyššího soudu a na rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce a podle okolností jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu § 99 odst. 1. Z toho, co soudce při pokusu o smír řekne, se někdy dá vyčíst, kam se kloní. Za podjatost se to nepovažuje: důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci § 14 odst. 4.

Doporučení soudce je cenná informace. Jako verdikt ho ale brát nelze, a to nejen proto, že se důkazy teprve provedou. V pokusu s americkými federálními soudci posuzovala jedna skupina soudců spor z pohledu žalobce, druhá z pohledu žalovaného. Z pohledu žalobce doporučilo přijmout nabídku 60 000 USD 39,8 % soudců. Z pohledu žalovaného doporučilo zaplatit 140 000 USD jen 25 % soudců, přestože obě volby byly ekonomicky rovnocenné. Autoři z toho vyvodili, že soudci budou ke smíru tlačit spíš žalobce než žalované Guthrie a kol. 2001.

Šlo o americké soudce ve fázi smírčího jednání a o vymyšlený případ. Že by se český soudce při pokusu o smír choval stejně, je úvaha, ne měření. Stojí ale za to vědět, že i soudce podléhá tomu, jak je volba podaná.

¶ Týž spis, dvě pravdy

Nejlépe prozkoumaný jev ze soudní síně se týká samotných stran. Ve známé sérii experimentů dostali účastníci stejné podklady skutečného texaského sporu: motocyklista žaloval řidiče auta o 100 000 USD a spis měl 27 stran. Polovina hrála žalobce, polovina žalovaného. Pak měli odhadnout, kolik soudce přizná, a zkusit se dohodnout Babcock a Loewenstein 1997·Loewenstein a kol. 1993.

Výsledky:

Všichni přitom četli totéž. Rozdíl vznikl z role, ne z neznalosti. Když se účastníci dozvěděli, kterou stranu hrají, až po přečtení spisu, skončilo u soudce jen 6 % jednání; když roli znali od začátku, 28 % Babcock a Loewenstein 1997.

Samotné poučení o tomto zkreslení na odhadech ani na počtu dohod nic nezměnilo. Účastníci zřejmě čekali, že mu podlehne druhá strana, ale sami sebe za ovlivněné neměli Babcock a Loewenstein 1997.

Pomohlo jediné: každý účastník si před jednáním sepsal slabiny vlastní věci. Podíl nedohod klesl z 35 na 4 % Babcock a Loewenstein 1997·Babcock a kol. 1997.

Jde o laboratorní experimenty se studenty práva a ekonomie a částky byly přepočtené. Na skutečný spor se proto dá přenést mechanismus, ne čísla. Ten mechanismus ale vysvětluje, proč bývá sebejistota klienta ještě silnější než sebejistota advokáta; o tom podrobně kapitola Vaše jistota.

¶ Číslo v návrhu a úsudek soudce

Stejný pokus se soudci zkoumal i to, jak na ně působí číslo. Šlo o spor o náhradu škody a polovina soudců dostala případ s procesním návrhem žalovaného na odmítnutí žaloby, protože požadavek údajně nedosahuje limitu 75 000 USD pro federální soud. Návrh byl zjevně nedůvodný a vyhovět mu byla ochotná jen 2,3 % soudců. Přesto číslo zapůsobilo:

Náhrada klesla o více než 350 000 USD, tedy o 29,4 % Guthrie a kol. 2001. Výsledek má jednu výhradu. Ve skupině s návrhem odmítlo na otázku odpovědět 44 % soudců, ve skupině bez něj 17,5 %, a jak to výsledek ovlivnilo, autoři sami nevědí.

S kapitolou Doložené mýty to v rozporu není. Tam jde o náhodné číslo, které s věcí nijak nesouvisí a jen se mimochodem objeví; takové kotvení se v replikacích nepotvrdilo. Tady šlo o číslo z procesního návrhu, který se případu týkal.

A ještě jeden údaj z téže studie: 87,7 % soudců věřilo, že nejméně polovina jejich kolegů má víc rozhodnutí zrušených odvolacím soudem než oni Guthrie a kol. 2001. Přeceňovat se umí každý.

¶ Výslech účastníka

Účastník není svědek. Soud může nařídit jeho výslech, jen když dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a když s tím vyslýchaný účastník souhlasí § 131 odst. 1. Nařídí-li soud výslech, musí se účastník dostavit, vypovídat pravdu a nic nezamlčet § 131 odst. 2. Jednatele nebo jiného člena statutárního orgánu firmy, která je účastníkem sporu, lze vyslechnout jen tímto způsobem, ne jako svědka § 126 odst. 4.

Ústavní soud k tomu řekl dvě věci, které stojí za zapamatování. Vyslýchaný účastník podle něj jako osoba přímo zainteresovaná na výsledku sporu „nemůže – z psychologického hlediska – být totiž dokonale objektivním pramenem poznání pro soud“. A kdo souhlas s výslechem nedá, nepoškodí tím protistranu, ale sebe, protože se vystavuje riziku, že jeho tvrzení nebudou prokázána Pl. ÚS 37/03. Souhlas s výslechem je proto dobré zvážit předem, ne až v síni.

Při výslechu se postupuje obdobně jako u svědka. Předseda senátu vás vyzve, abyste souvisle vylíčil, co víte. Otázky pak kladou soud, účastníci a znalci. Otázku, která nesouvisí s věcí, naznačuje odpověď nebo je klamavá, předseda senátu nepřipustí § 131 odst. 3·§ 126 odst. 3.

Na formě otázky záleží. V experimentu snížily složitě položené otázky přesnost odpovědí a oslabily vztah mezi tím, jak si byli vyslýchaní jistí, a tím, jestli odpovídali správně. Vyslýchaní se přitom na vysvětlení nejasné otázky skoro nikdy nezeptali Kebbell a Johnson 2000. Novější pokus výsledek zpřesnil: přesnost zhoršovaly hlavně otázky se zápory a dvojitými zápory, kdežto sugestivní otázky ji nezhoršily, někdy ji dokonce zlepšily Wade a Spearing 2023.

Z toho plyne jednoduchá rada: když otázce nerozumíte, řekněte to.

¶ Dojem férového postupu

O tom, jestli strana výsledek přijme, rozhoduje víc než výsledek sám. Studie skutečných stran amerických federálních sporů, jednotlivců i firem, v řízení s rozhodčím nálezem nařízeným soudem zjistila, že o přijetí nálezu, nebo o jeho odmítnutí a pokračování před soudem, rozhodoval hlavně dojem férového postupu. Ten měl větší váhu než subjektivní i objektivní hodnocení samotného nálezu Lind a kol. 1993. Podobně u obviněných před americkými soudy pro dopravní a drobné přestupky záviselo, jak byli se soudem spokojeni, hlavně na tom, jak férové jim řízení připadalo. Výsledek věci k tomu už nic nepřidal Tyler 1984.

Pro smír to znamená dvojí. Pocit, že vás soud vyslechl, může vést k přijetí smíru, který byste jinak odmítli. A pocit, že vás přehlížel, k odmítnutí nabídky, která je rozumná. Obojí se dá zkontrolovat jediným způsobem: porovnat nabídku s odhadem, který jste si zapsali před jednáním.

¶ Co udělat teď

1. Den nebo dva před jednáním si sepište slabiny vlastní věci: co protistrana tvrdí správně, co nemáte doložené a co by soud mohl vidět jinak.
2. Stanovte si písemně mez smíru, tedy nejhorší výsledek, který ještě přijmete, a vezměte ji s sebou.
3. Rozmyslete si předem, jestli dáte souhlas se svým výslechem, a proberte to s advokátem.
4. Na jednání pozorně poslouchejte, co soud prohlásí za shodné a sporné a které důkazy provede. Je to nejlepší podklad pro rozhodnutí o smíru.
5. Doporučení soudce ke smíru si zapište a porovnejte ho se svým zapsaným odhadem. Nemusíte o něm rozhodnout hned v síni; smír lze uzavřít i později v průběhu řízení.
6. Když otázce nerozumíte, požádejte o její zopakování nebo vysvětlení.
7. Nemůžete-li z vážného důvodu přijít, požádejte o odročení hned, jakmile důvod nastane, a důvod doložte.