„Nemám z čeho platit.“ Výživné, když druhý rodič tvrdí, že nic nemá

„Nemám z čeho platit.“ Tuhle větu slyším v řízení o výživném skoro pokaždé, když druhý rodič podniká, pracuje „na dohodu“ nebo si nedávno převedl dům na maminku. Na papíře minimální příjem. Na sociálních sítích nové auto a dovolená u moře.

Soud tuhle nerovnováhu umí rozplést. Musí ale dostat podklady. Obecný výklad výživného po novele najdete v článku Výživné po novele — kolik, jak dlouho a co když neplatí. Tady se zaměřím na situaci, kdy povinný rodič své možnosti zastírá.

¶ Soud nepočítá z výplatní pásky, ale z možností

Výši výživného určují odůvodněné potřeby dítěte a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče (§ 913 občanského zákoníku). Zákon k tomu přidává dvě pravidla, která se v těchto sporech rozhodují:

• Soud zkoumá, zda se rodič bez důležitého důvodu nevzdal výhodnější práce a zda jeho příjem odpovídá tomu, čeho by mohl dosáhnout podle zdraví, vzdělání, kvalifikace a situace na trhu práce.
• Zkoumá také, zda se rodič bez důležitého důvodu nevzdal majetkového prospěchu nebo nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

A ještě jedno: životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů a toto hledisko má přednost i před odůvodněnými potřebami dítěte (§ 915 odst. 1). Dítě tedy nemá mít jen „na nutné“, pokud rodič žije nadstandardně.

¶ Kdo příjmy nedoloží, platí jako by bral 121 500 Kč

Tohle pravidlo rodiče často neznají. Pokud povinný rodič soudu řádně nedoloží své příjmy a neumožní mu ani zjistit další údaje, například zpřístupněním bankovních nebo daňových informací, platí, že jeho průměrný měsíční příjem činí pětadvacetinásobek životního minima jednotlivce (§ 916 občanského zákoníku). Při životním minimu 4 860 Kč to je 121 500 Kč měsíčně.

Prakticky: navrhněte soudu, aby povinného vyzval k doložení všech příjmů a majetku a poučil ho o této domněnce. Mlčení nebo neúplné podklady se mu pak mohou prodražit.

¶ OSVČ, paušál a „příjmy“ z firmy

U podnikatelů je daňové přiznání s paušálními výdaji nebo nízkým ziskem nejčastějším argumentem. Daňový základ ale neukazuje, z čeho člověk skutečně žije. Ústavní soud opakovaně říká, že soud musí vycházet nejen ze skutečných příjmů, ale i z potenciality příjmů a z celkových majetkových poměrů (nález sp. zn. III. ÚS 1952/25 ze dne 12. 2. 2026).

Když rodič vydělává „na více místech“ nebo přes vlastní společnosti, požadujte, aby soud zjistil:

• výpisy z účtů, osobních i firemních,
• podíly ve společnostech a funkce jednatele (veřejný obchodní rejstřík),
• nemovitosti (katastr nemovitostí je veřejný),
• vozidla, která rodič užívá, včetně firemních,
• příjmy z pronájmu a další pravidelné platby.

Ze stejného nálezu plyne i povinnost soudu: v odůvodnění musí jasně uvést, z jakých příjmů obou rodičů vyšel a jak se dopracoval ke konkrétní částce. Výživné určené „odhadem“ bez přezkoumatelné úvahy neobstojí.

¶ Když rodič žije z cizích peněz

Silný příklad je z letošního července. Otec vykazoval mzdu 25 000 Kč jako řidič a údržbář. Rozsáhlý majetek ale převedl na syna výměnou za příslib, že mu syn zajistí dosavadní životní standard. Soudy zjistily zahraniční dovolené, bezplatné užívání bytu i auta a pravidelné platby od syna. Jeho příjem odhadly na nejméně 136 000 Kč měsíčně, a po připočtení nákladů, které za něj hradil syn, na nejméně 280 000 Kč. Městský soud v Praze mu uložil výživné 17 000 Kč měsíčně, z toho 7 000 Kč na účet dítěte.

Ústavní soud stížnost otce odmítl (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1478/26 ze dne 22. 7. 2026). Připomněl přitom, že soud musí vycházet z celkové sumy movitého i nemovitého majetku a ze způsobu života povinného, tedy z bydlení, koníčků nebo dovolených. Tento princip formuloval už dříve v nálezu sp. zn. IV. ÚS 1578/23.

Dvě poznámky k tomu. Jde o odmítavé usnesení, ne o nález; Ústavní soud jen potvrdil, že rozhodnutí obecných soudů nebylo extrémní. A rozhodující bylo, že otec převod majetku sám připustil. Bez podkladů by soudy k takovému závěru dojít nemusely.

¶ Jak životní úroveň doložit

Soud v řízení o výživném zjišťuje skutečnosti sám, nejste v tom ale pasivní. Pomáhá:

• Konkrétní výdaje druhého rodiče: dovolené, auta, bydlení, drahé koníčky, školné dalších dětí.
• Veřejné rejstříky: obchodní rejstřík, katastr nemovitostí.
• Vlastní doklady o tom, jak rodina žila před rozchodem. Na tuto úroveň bylo dítě zvyklé.
• Veřejně dostupné fotografie a příspěvky, které ukazují životní styl. Nesnažte se ale získávat cizí data neoprávněně; takový důkaz může uškodit vám.
• Přesný rozpis potřeb dítěte: škola, kroužky, lékař, oblečení, bydlení.

¶ Když ani tak neplatí

Od roku 2026 se neplacení prodražuje. U dlužného výživného pro nezletilé dítě činí úrok z prodlení prvních šest měsíců 2,5 promile dlužné částky denně (nařízení vlády č. 517/2025 Sb., pro prodlení vzniklé od 1. 1. 2026). Dál můžete:

• podat návrh na exekuci,
• splatnou pohledávku přiznanou soudem postoupit za úplatu (§ 921a občanského zákoníku),
• požádat Úřad práce o náhradní výživné,
• podat trestní oznámení: kdo neplní vyživovací povinnost déle než čtyři měsíce a vystaví dítě nebezpečí nouze, spáchá trestný čin zanedbání povinné výživy, a to i z nedbalosti (§ 196 trestního zákoníku). Trestní odpovědnost zaniká, pokud dlužník dluh doplatí dřív, než soud prvního stupně začne vyhlašovat rozsudek (§ 197).

A nejdůležitější rada nakonec: nečekejte. Výživné pro dítě lze přiznat nejdéle tři roky zpětně ode dne, kdy soudní řízení začalo (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku). Každý měsíc čekání navíc je měsíc, který už soudně vymáhat nepůjde.